Přeskočit na obsah

Výzkumy pobytu ve tmě: co o tmě víme ze studií

Přehled studií o tmě, melatoninu, vnitřních hodinách, oku a mozku. U každé píšeme, co vědci dělali, co zjistili a co z toho pro pobyt ve tmě neplyne.

Chatka pro pobyt ve tmě mezi stromy v sadu, kde probíhá výzkum pobytů ve tmě

„A dá se to nějak vědecky doložit?“ Na tohle se mě lidé ptají často a já mám tu otázku rád. Většinou ji položí někdo, kdo o pobytu ve tmě uvažuje, ale nechce si koupit zajíce v pytli. S Lenčou provázíme lidi tmou od roku 2013, v chatkách se vystřídalo víc než tři tisíce lidí a sám jsem si ji na týden vyzkoušel taky. Jenže to, co vídáme u nás, žádná studie není. Proto jsem sepsal, co o tmě, melatoninu, vnitřních hodinách, oku a mozku opravdu víme z výzkumů. A stejně pečlivě i to, co se z nich vyčíst nedá.

Než začneš číst: tři pasti ve studiích o tmě

Ve studiích o tmě narážím pořád na tři pasti. Řeknu ti je hned na začátku.

  • Páska není tma. Většina pokusů o zrakové deprivaci zakrývá oči páskou nebo brýlemi a lidé přitom žijí mezi ostatními. V chatce jsi sám a tma je v celé místnosti. Podobné, ale ne stejné.
  • Šero není tma. Studie o vnitřních hodinách často porovnávají světlo se šerem pod 3 nebo pod 10 luxy. Lidé v izolačních bunkrech si navíc sami svítili. Úplnou tmu, ve které nevidíš ruku před očima, zkoumal málokdo.
  • Málo lidí a krátký čas. Tři, šest, osm, třináct účastníků, minuty až dny. Tak se základní výzkum dělá, jen z toho nejde vyvodit, co se stane s tebou po týdnu v chatce.

U každé studie najdeš, co vědci dělali, co zjistili a co to neznamená. Ten třetí odstavec je pro mě nejdůležitější. Vybral jsem ty nejsilnější. Neznámá slova vysvětluje slovníček pojmů.

Vnitřní hodiny a melatonin: tělo pozná noc i bez hodinek

Všichni nosíme v hlavě hodiny. Sedí v suprachiazmatickém jádře nad křížením zrakových nervů a seřizuje je hlavně světlo z očí. Když se setmí, tělo začne vylučovat melatonin, hormon tmy. Že světlo v noci melatonin u člověka brzdí, se poprvé ukázalo v roce 1980 na šesti lidech.1

1965 Aschoff J · Science 2

Bunkr v Andechsu: den, který ujíždí

Co dělali: V podzemním bunkru Max-Planckova institutu v bavorském Andechsu žili dobrovolníci jednotlivě až 3–4 týdny bez hodin a denního světla. Světlo si obvykle zapínali a zhasínali sami. Jürgen Aschoff v roce 1965 popsal 26 lidí.

Co zjistili: Spánek, tělesná teplota i vylučování moči běžely dál v pravidelném rytmu, jen delším než 24 hodin. Výrazně delší periodu mělo 85 % lidí, Aschoff sám asi 25 hodin. Jednomu člověku se spánek „odpojil“ od teploty: spal a bděl v rytmu 32,6 hodiny, teplota držela rytmus 24,7 hodiny.

Co to neznamená: Nebyli ve tmě, svítili si. A právě to světlo podle pozdějších prací periodu prodlužovalo.

1999 Czeisler CA, Duffy JF, Shanahan TL, et al. · Science 3

Vnitřní den trvá 24 hodin a 11 minut

Co dělali: Tým Charlese Czeislera měřil u mladých i starších lidí vlastní tempo rytmu melatoninu, teploty a kortizolu v pečlivě řízeném osvětlení.

Co zjistili: Lidské hodiny jdou v průměru 24,18 hodiny, u mladých i starších stejně a s malými rozdíly mezi lidmi. Starší údaje kolem 25 hodin podle autorů zkreslilo světlo, kterému byli lidé v izolačních pokusech vystavení.

Co to neznamená: „Člověk má 25hodinový den“ je mýtus. Bez vnějších vodítek se ale těch jedenáct minut den po dni sčítá.

2011 Gooley JJ, Chamberlain K, Smith KA, et al. · Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism 4

Světlo v obýváku zkrátí noc o hodinu a půl

Co dělali: Ve výzkumném centru bydlelo kvůli pokusu aspoň pět dní 116 zdravých lidí ve věku 18–30 let. Osm hodin před usnutím jim tam svítilo buď obyčejné pokojové světlo slabší než 200 luxů, nebo jen šero pod 3 luxy.

Co zjistili: Při pokojovém světle se u 99 % lidí nástup melatoninu posunul na později a jeho noční vylučování bylo zhruba o 90 minut kratší. Autoři píšou, že běžné osvětlení zkracuje tělu představu o tom, jak dlouhá je noc.

Co to neznamená: Šlo o zpětný rozbor a jen o mladé lidi. O tom, co udělá s melatoninem týden úplné tmy, tahle studie nic neříká.

2019 Phillips AJK, Vidafar P, Burns AC, et al. · Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA 5

Někomu stačí 6 luxů, jinému ani 350

Co dělali: 55 lidí ve věku 18–30 let strávilo večer pět hodin buď v šeru pod 1 lux, nebo při světle od 10 do 2 000 luxů. Každému zvlášť změřili, nakolik mu světlo sráží melatonin.

Co zjistili: V průměru stačilo 24,6 luxu, aby hladina melatoninu klesla na polovinu. To je zhruba obyčejně rozsvícený pokoj. Rozdíly mezi lidmi byly obrovské: nejcitlivějšímu stačilo 6 luxů, nejméně citlivý potřeboval 350.

Co to neznamená: Netušíš, kam na té škále patříš ty. A zase jen mladí v laboratoři.

Polovinu účinku silného světla udělá už šeré pokojové světlo kolem 100 luxů6 a melatonin nejvíc brzdí modré světlo.7,8 Víc v článcích o melatoninu, rytmu bez světla a obrazovkách večer.

Spánek při dlouhé noci

V zimě je venku tma čtrnáct hodin, a my stejně svítíme do půlnoci. Co se stane, když noc opravdu trvá tak dlouho? Na to se ptal americký psychiatr Thomas Wehr.

1993 Wehr TA, Moul DE, Barbato G, et al. · American Journal of Physiology 9

Dlouhá noc přenastaví celé „noční“ tělo

Co dělali: 15 lidí žilo dlouhodobě střídavě s krátkými (8 h) a dlouhými (14 h) nocemi. Měřil se melatonin, prolaktin, kortizol, tělesná teplota a spánek.

Co zjistili: Po dlouhých nocích trvalo vylučování melatoninu 11,9 místo 10,3 hodiny a spánek 10,6 místo 7,6 hodiny. Prodloužil se i úsek nízké tělesné teploty. Část rozdílů vydržela i v neměnných podmínkách, takže se změnilo vnitřní načasování, ne jen reakce na tmu za oknem.

Co to neznamená: Tma trvala čtrnáct hodin denně, zbytek dne svítilo světlo. Laboratoř s patnácti lidmi, ne nepřetržitá tma v chatce.

1992 Wehr TA · Journal of Sleep Research 10

Dva spánky a mezi nimi bdění

Co dělali: Wehr převedl zdravé dobrovolníky z režimu 16 hodin světla na 10 hodin světla, tedy na 14 hodin tmy denně.

Co zjistili: Lidé spali déle a spánek se jim většinou rozpadl na dvě zhruba stejně dlouhé části, z nichž každá trvala několik hodin. Uprostřed noci byli jednu až tři hodiny vzhůru.

Co to neznamená: Kolik lidí v pokusu bylo, z abstraktu nevyčteš. A studie netvrdí, že dvoufázový spánek je ten jediný správný.

2015 Yetish G, Kaplan H, Gurven M, et al. · Current Biology 11

Bez elektřiny, a přesto jeden spánek

Co dělali: Gandhi Yetish a kolegové měřili spánek, světlo a teplotu ve třech společnostech, které žijí bez elektřiny.

Co zjistili: Lidé spali 5,7 až 7,1 hodiny. Nikdo neusínal se západem slunce, v průměru až 3,3 hodiny po něm. Spánek nepřerušovaly delší úseky bdění a mezi létem a zimou se lišil skoro o hodinu.

Co to neznamená: Žijí v tropech a subtropech, kde jsou noci krátké. Wehra to nevyvrací, jen ukazuje, že dva spánky nepřijdou samy od sebe všude.

Týden pod stanem jen s přirozeným světlem posunul lidem vnitřní hodiny asi o dvě hodiny dřív.12 A jedna noc spánku při 100 luxech zvýšila mladým lidem v laboratoři noční tep.13 Víc v článcích o dvoufázovém spánku, spánku před elektřinou, kempování a světle v ložnici.

Oko ve tmě: od čípků k jedinému fotonu

Oko je ve tmě citlivější, než bys čekal, a pomalejší, než by se ti líbilo.

1937 Hecht S, Haig C, Chase AM · Journal of General Physiology 14

Proč si oči zvykají skoro tři čtvrtě hodiny

Co dělali: Selig Hecht a kolegové v roce 1937 měřili, jak se oko po různě silném světle přizpůsobuje tmě. Navazují na ně dnešní přehledy.

Co zjistili: Jako první se tmě přizpůsobují čípky. Zhruba mezi pátou a osmou minutou se křivka zlomí a vedení převezmou tyčinky, které jsou citlivější. Plné citlivosti dosáhne oko zhruba po 40 minutách. Po silném světle se tyčinková fáze opozdí až na 12–13 minut. Tempo udává obnova zrakového purpuru, rodopsinu.

Co to neznamená: Že po 40 minutách v chatce začneš vidět. Nezačneš, není co. Citlivost ale poznáš ve chvíli, kdy rozsvítíš.

1942 Hecht S, Shlaer S, Pirenne MH · Journal of General Physiology 15

Pět až čtrnáct fotonů

Co dělali: Hecht, Shlaer a Pirenne v roce 1942 pouštěli do očí přizpůsobených tmě krátké, velmi slabé záblesky a zjišťovali, kdy je pozorovatel zaznamená.

Co zjistili: K rohovce muselo doletět 54 až 148 kvant světla. Když se odečte, co se cestou okem ztratí, zbude 5 až 14 kvant pohlcených tyčinkami, každé jinou tyčinkou.

Co to neznamená: Pozorovatelů bylo velmi málo. Pozdější pokus, ve kterém byli jen tři muži, naznačil, že by šlo zachytit i jeden jediný foton. Úspěšnost ale byla jen o kousek vyšší než při hádání.16

2000 Provencio I, Rodriguez IR, Jiang G, et al. · Journal of Neuroscience 17

Buňky, které nevidí obraz, ale hlásí den

Co dělali: Ignacio Provencio a kolegové v roce 2000 hledali v lidských tkáních nový pigment citlivý na světlo.

Co zjistili: Našli melanopsin. U člověka je jen v oku, ve vnitřní vrstvě sítnice, ne v tyčinkách ani čípcích. Autoři navrhli, že neslouží k vidění, ale k řízení vnitřních hodin. O dva roky později pokusy na krysách a myších ukázaly, že buňky s melanopsinem samy reagují na světlo a vedou do hlavních hodin v mozku.18,19

Co to neznamená: V práci z roku 2000 byla funkce jen navržená. Potvrzení přišlo hlavně ze zvířat.

Víc v článcích o adaptaci oka, rodopsinu, jednom fotonu a melanopsinu.

Mozek bez zraku: zraková deprivace v laboratoři

Zraková kůra v týlu je obrovský kus mozku. Co dělá, když nemá co zpracovávat? Rozhodně se nevypne.

2000 Boroojerdi B, Bushara KO, Corwell B, et al. · Cerebral Cortex 20

Zraková kůra po třech čtvrtích hodiny tmy zpozorní

Co dělali: Babak Boroojerdi a kolegové dráždili zdravým dospělým zrakovou kůru magnetickými pulzy a zjišťovali, při jak slabém pulzu člověk uvidí záblesk, takzvaný fosfén. Práh zjišťovali před tříhodinovým pobytem bez světla (180 minut), v jeho průběhu i potom.

Co zjistili: Za 45 minut práh klesl a nízko zůstal až do konce všech tří hodin. Po rozsvícení byl do dvou hodin zpátky. Po hodině tmy reagovala zraková kůra na světlo silněji. Nezávisle to zopakoval jiný tým se šesti lidmi.21

Co to neznamená: Měří se dráždivost kůry, ne prožitek ani zdraví. A jde o hodiny, ne o dny.

2007 Pitskel NB, Merabet LB, Ramos-Estebanez C, et al. · NeuroReport 22

Pátý den se to otočí

Co dělali: Lidé nosili pět dní po sobě pásku přes oči a vědci jim opakovaně měřili práh fosfénů.

Co zjistili: Po 48 hodinách byla kůra dráždivější, pátý den naopak výrazně méně. Po návratu na světlo se vše do dvou hodin srovnalo.

Co to neznamená: Že mozek ve tmě „zesiluje“ donekonečna. Nezesiluje, po pár dnech se přeladí jinak. Malý vzorek a páska, ne tma.

2008 Merabet LB, Hamilton R, Schlaug G, et al. · PLoS ONE 23

Zraková kůra se učí Braillovo písmo

Co dělali: Vědci pozvali 47 vidících dospělých od 18 do 35 let. Pět dní se všichni denně čtyři až šest hodin učili Braillovo písmo a část z nich měla celou dobu na očích neprůsvitnou pásku.

Co zjistili: U skupiny s páskou se pátého dne při ohmatávání písma ozývala i zraková kůra. Když ji vědci krátce vyřadili magnetickými pulzy, četli hůř. Lidem bez pásky to nevadilo. Den po sundání pásky bylo po všem.

Co to neznamená: Trvalou přestavbu mozku. Je to rychlé a vratné přizpůsobení a autoři sami upozorňují na řadu omezení.

2004 Merabet LB, Maguire D, Warde A, et al. · Journal of Neuro-Ophthalmology 24

Obrazy, o kterých víš, že nejsou skutečné

Co dělali: 13 zdravých dospělých nosilo 96 hodin speciální pásku přes oči a každý den nahrávalo své zážitky na diktafon.

Co zjistili: Obrazy vidělo deset lidí ze třinácti. Někdo jen světelné tečky, jiný celé tváře, krajiny nebo ozdobné předměty. Většinou se objevily až po prvním dni a nikdo z nich je nepovažoval za skutečnost.

Co to neznamená: Chyběla kontrolní skupina, šlo jen o vlastní popis a lidé byli mezi ostatními. Přesto to odpovídá tomu, co nám lidé vyprávějí po pobytu ve tmě.

Po 90 minutách v úplné tmě se navíc přechodně zlepšila hmatová ostrost prstů.25 Celé to rozebírám na stránce Zraková deprivace a v článcích o neuroplasticitě, pěti dnech s páskou, hmatu a sluchu a obrazech ve tmě.

Smyslová deprivace a izolace: pokusy, které tmě udělaly špatné jméno

„Týden ve tmě? Vždyť to je mučení!“ Za touhle představou stojí pár slavných pokusů z 50. let. S tmou ale měly společného překvapivě málo.

1954 Bexton WH, Heron W, Scott TH · Canadian Journal of Psychology 26

McGill 1954: nuda, ne tma

Co dělali: Studenti za peníze leželi na posteli v kóji, která tlumila zvuk. Měli průsvitné brýle, které propouštěly rozptýlené světlo, a na rukou kartonové manžety.

Co zjistili: Podle pozdějšího shrnutí se jim zhoršil výkon v testech, nedokázali se soustředit, měli živé představy a ztráceli orientaci v prostoru a čase.

Co to neznamená: Že tohle dělá tma. Nebyla tam, šlo o jednotvárné podněty a omezený pohyb.

1964 Orne MT, Scheibe KE · Journal of Abnormal and Social Psychology 27

Červené tlačítko, které vyrábí strach

Co dělali: 20 studentů sedělo čtyři hodiny v jedné a téže tiché místnosti s obyčejným osvětlením. Polovina dostala kulisy psychiatrické nemocnice: lékařský plášť, podpis zproštění odpovědnosti, tác s léky a červené tlačítko „poplach“. Druhá polovina neutrální pokyny.

Co zjistili: Ti s tlačítkem měli výrazně víc „příznaků deprivace“: neklid, zmatenost, vlnící se stěny. Ve stejné místnosti.

Co to neznamená: Malý vzorek a mírnější statistická laťka. Ale jasně ukazuje, kolik udělá očekávání. Proto pobyt ve tmě nikdy nepodáváme jako zkoušku odolnosti.

1964 Zubek JP, Flye J, Aftanas M · Science 28

Týden ve skutečné tmě a citlivější kůže

Co dělali: John Zubek a kolegové nechali lidi týden ve tmě. Jinak žili v běžném prostředí, se zvuky a s kontaktem.

Co zjistili: Zlepšila se hmatová ostrost a stoupla citlivost na teplo i bolest. Doznívala ještě několik dní po tmě.

Co to neznamená: Je to jedna z mála studií s týdnem opravdové tmy, ale stará a podrobnosti z abstraktu neznáme. A větší citlivost na bolest není žádná výhra.

1985 Aschoff J · Human Neurobiology 29

Hodina, která se natahuje

Co dělali: 42 lidí žilo jednotlivě sedm dní až přes měsíc v podzemí bez časových vodítek. Pokaždé, když si mysleli, že uběhla hodina, dali znamení.

Co zjistili: Jejich „hodina“ byla delší než skutečná a natahovala se tím víc, čím déle byli vzhůru. Krátké úseky do dvou minut přeceňovali zhruba stejně často, jako je podceňovali.

Co to neznamená: Nebyli ve tmě, jen bez hodin. Na ztrátu pojmu o čase tma není potřeba, stačí sundat hodinky.

Slavný je i speleolog Michel Siffre. V roce 1962 zůstal v jeskyni asi dva měsíce, a když mu shora oznámili konec, byl přesvědčený, že ho čeká ještě měsíc.30 Víc v článcích o pokusech v McGillu, vnímání času, Siffreovi a Mars-500.

Tradice tmy: kde se tma hledala dřív než v laboratoři

Laboratoře se omezením podnětů zabývají zhruba od 50. let. Lidé tmu vyhledávali mnohem dřív. Tady jsou příklady, které se dají opřít o ověřitelný pramen.

2014 Hatchell C · Oxford University Press 31

Tibetská ústraní ve tmě

Co dělali: Christopher Hatchell rozebírá v knize vydané Oxford University Press vizionářské jógy tibetského bönu a buddhismu, ve kterých meditující pobývá v tmavé místnosti nebo hledí do otevřené oblohy. Přeložil i bönský text Rady o šesti lampách.

Co zjistili: Tahle praxe není jen v knihách. Bönské centrum ve Francii dodnes nabízí ústraní ve tmě a mnoho lidí tam prošlo i tím 49denním.

Co to neznamená: Kniha je o textech a nauce, ne o fyziologii. Nic z ní neplyne o tom, co tma dělá s tělem.

1976 Reichel-Dolmatoff G · Wilbert J (ed.), Enculturation in Latin America, UCLA, s. 265–288 32

Kogiové: dětství bez slunce, aspoň v ideálu

Co dělali: Antropolog Gerardo Reichel-Dolmatoff popsal výchovu budoucích kněží, mámů, u kolumbijských Kogiů.

Co zjistili: Ideální výcvik trvá 18 let ve dvou cyklech po devíti. Novic žije v obřadním domě nočním životem: přes den spí, za denního světla nesmí ven a nesmí vidět slunce.

Co to neznamená: Žádných „devět let v jeskyni ve tmě“, jak se často píše. A autor sám dodává, že ideální podmínky „pravděpodobně nikdy neexistovaly“.

Na Hebridách podle Martina Martina z roku 1703 skládali řečníci své projevy vleže v zavřené místnosti, s kamenem na břiše a plédem kolem hlavy.33 A Pausanias popsal noční sestup do podzemní šachty Trofóniovy věštírny, odkud tazatele odnášeli „ochromeného strachem“.34 Víc v článcích o tibetském ústraní, Kogiích a tmě v historii.

Výzkum pobytu ve tmě u nás

Zkoumá někdo přímo pobyty ve tmě? Ano, jen je to mladší a skromnější obor, než bys čekal.

1999 Suedfeld P, Borrie RA · Psychology & Health 35

Chamber REST: tmavá místnost má ve vědě jméno

Co dělali: Psychologové Peter Suedfeld a Roderick Borrie zavedli místo strašidelné „smyslové deprivace“ zkratku REST, omezení podnětů z prostředí. Při chamber REST člověk obvykle leží v zatemněné místnosti, kam nepronikne zvuk.

Co zjistili: Hlavně to, že se pobyt ve tmě dá zkoumat v kontrolovaných pokusech se srovnávací skupinou. Sezení trvala až 24 hodin.

Co to neznamená: Hodiny ve výzkumné místnosti nejsou týden v chatce. Zdravotní závěry tu vědomě nepřebírám.

2019 Kupka M, Malůš M, Charvát M · Univerzita Palackého v Olomouci 36

Ostravská univerzita a 96 hodin tmy

Co dělali: V roce 2019 vyšla u Univerzity Palackého monografie, která rozebírá, co lidé s odstupem vyprávějí o pobytu ve tmě. Lékařská fakulta Ostravské univerzity v grantech zkoumá mladé lidi při 96 hodinách úplné tmy a sleduje EKG, variabilitu srdeční frekvence, krevní tlak, kortizol, melatonin a zrak.

Co zjistili: To zatím nevíme. Recenzovaný článek s fyziologickými výsledky jsem nenašel.

Co to neznamená: Že výzkum něco „potvrdil“. Dokud výsledky nevyjdou, nebudu je za vědce domýšlet.

Do dlouhodobého výzkumu Ostravské univerzity jsou zapojené i naše chatky u Kutné Hory. Vede ho Marek Malůš z katedry psychologie na filozofické fakultě a spolupracuje na něm fakulta lékařská. Měří se melatonin, krevní tlak, variabilita srdeční frekvence a kognitivní výkon. Dokud výsledky neuvidím černé na bílém, nemám o čem psát. Víc v článcích o výzkumu v Ostravě a metodě REST.

Co z toho plyne

Tělo noc pozná a řídí se jí. Světlo brzdí melatonin, i to slabé, a delší noc v laboratoři prodloužila celé noční nastavení těla. Oku trvá zhruba 40 minut, než se tmě plně přizpůsobí. Zraková kůra během hodin a dní mění dráždivost a vypomáhá hmatu. Po návratu světla se do hodin až dní srovná. Obrazy ve tmě jsou běžné a znají je i vědci.

Co nevíme: jak přesně vypadá týden v úplné tmě v chatce. Takových studií je jako šafránu a české výsledky ještě nevyšly. Co o něm víme, víme hlavně z praxe. A nic z toho, co tu čteš, neslibuje zdraví. Pobyt ve tmě je čas pro sebe, ne lékařská služba.

Poctivý seznam toho, co nevíme, najdeš v článku Co výzkumy o pobytu ve tmě neříkají. A jak to vypadá, když teorii odložíš a prostě zhasneš, popisuju na stránce Co je pobyt ve tmě.

Studie jsou fajn, ale nejvíc mě pořád učí lidé, kteří vyjdou z chatky a zamžourají do sadu. Mozek se tmy nebojí, jen se jí přizpůsobí. Strach si do ní často přineseme sami, jak ukázalo to červené tlačítko 🙂

Tomáš

Podívat se na volné termíny

Zdroje

  1. Lewy AJ, Wehr TA, Goodwin FK, et al. (1980). Light suppresses melatonin secretion in humans. Science. doi:10.1126/science.7434030
  2. Aschoff J (1965). Circadian rhythms in man. Science. doi:10.1126/science.148.3676.1427
  3. Czeisler CA, Duffy JF, Shanahan TL, et al. (1999). Stability, precision, and near-24-hour period of the human circadian pacemaker. Science. doi:10.1126/science.284.5423.2177
  4. Gooley JJ, Chamberlain K, Smith KA, et al. (2011). Exposure to room light before bedtime suppresses melatonin onset and shortens melatonin duration in humans. Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. doi:10.1210/jc.2010-2098
  5. Phillips AJK, Vidafar P, Burns AC, et al. (2019). High sensitivity and interindividual variability in the response of the human circadian system to evening light. Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA. doi:10.1073/pnas.1901824116
  6. Zeitzer JM, Dijk DJ, Kronauer R, et al. (2000). Sensitivity of the human circadian pacemaker to nocturnal light: melatonin phase resetting and suppression. Journal of Physiology. doi:10.1111/j.1469-7793.2000.00695.x
  7. Brainard GC, Hanifin JP, Greeson JM, et al. (2001). Action spectrum for melatonin regulation in humans: evidence for a novel circadian photoreceptor. Journal of Neuroscience. doi:10.1523/JNEUROSCI.21-16-06405.2001
  8. Lockley SW, Brainard GC, Czeisler CA (2003). High sensitivity of the human circadian melatonin rhythm to resetting by short wavelength light. Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. doi:10.1210/jc.2003-030570
  9. Wehr TA, Moul DE, Barbato G, et al. (1993). Conservation of photoperiod-responsive mechanisms in humans. American Journal of Physiology. doi:10.1152/ajpregu.1993.265.4.R846
  10. Wehr TA (1992). In short photoperiods, human sleep is biphasic. Journal of Sleep Research. doi:10.1111/j.1365-2869.1992.tb00019.x
  11. Yetish G, Kaplan H, Gurven M, et al. (2015). Natural sleep and its seasonal variations in three pre-industrial societies. Current Biology. doi:10.1016/j.cub.2015.09.046
  12. Wright KP Jr, McHill AW, Birks BR, et al. (2013). Entrainment of the human circadian clock to the natural light-dark cycle. Current Biology. doi:10.1016/j.cub.2013.06.039
  13. Mason IC, Grimaldi D, Reid KJ, et al. (2022). Light exposure during sleep impairs cardiometabolic function. Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA. doi:10.1073/pnas.2113290119
  14. Hecht S, Haig C, Chase AM (1937). The influence of light adaptation on subsequent dark adaptation of the eye. Journal of General Physiology. doi:10.1085/jgp.20.6.831; Lamb TD, Pugh EN Jr (2004). Dark adaptation and the retinoid cycle of vision. Progress in Retinal and Eye Research. doi:10.1016/j.preteyeres.2004.03.001; Kalloniatis M, Luu C (2007). Light and Dark Adaptation. Webvision: The Organization of the Retina and Visual System. webvision.pitt.edu/book/part-viii-psychophysics-of-vision/light-and-dark-adaptation/; Wade NJ (2008). Visual purple (Sehpurpur). Perception. doi:10.1068/p3711ed
  15. Hecht S, Shlaer S, Pirenne MH (1942). Energy, quanta, and vision. Journal of General Physiology. doi:10.1085/jgp.25.6.819
  16. Tinsley JN, Molodtsov MI, Prevedel R, et al. (2016). Direct detection of a single photon by humans. Nature Communications. doi:10.1038/ncomms12172
  17. Provencio I, Rodriguez IR, Jiang G, et al. (2000). A novel human opsin in the inner retina. Journal of Neuroscience. doi:10.1523/JNEUROSCI.20-02-00600.2000
  18. Berson DM, Dunn FA, Takao M (2002). Phototransduction by retinal ganglion cells that set the circadian clock. Science. doi:10.1126/science.1067262
  19. Hattar S, Liao HW, Takao M, et al. (2002). Melanopsin-containing retinal ganglion cells: architecture, projections, and intrinsic photosensitivity. Science. doi:10.1126/science.1069609
  20. Boroojerdi B, Bushara KO, Corwell B, et al. (2000). Enhanced excitability of the human visual cortex induced by short-term light deprivation. Cerebral Cortex. doi:10.1093/cercor/10.5.529
  21. Fierro B, Brighina F, Vitello G, et al. (2005). Modulatory effects of low- and high-frequency repetitive transcranial magnetic stimulation on visual cortex of healthy subjects undergoing light deprivation. Journal of Physiology. doi:10.1113/jphysiol.2004.080184
  22. Pitskel NB, Merabet LB, Ramos-Estebanez C, et al. (2007). Time-dependent changes in cortical excitability after prolonged visual deprivation. NeuroReport. doi:10.1097/WNR.0b013e3282f0d2c1
  23. Merabet LB, Hamilton R, Schlaug G, et al. (2008). Rapid and reversible recruitment of early visual cortex for touch. PLoS ONE. doi:10.1371/journal.pone.0003046
  24. Merabet LB, Maguire D, Warde A, et al. (2004). Visual hallucinations during prolonged blindfolding in sighted subjects. Journal of Neuro-Ophthalmology. doi:10.1097/00041327-200406000-00003
  25. Facchini S, Aglioti SM (2003). Short term light deprivation increases tactile spatial acuity in humans. Neurology. doi:10.1212/01.wnl.0000068026.15208.d0
  26. Bexton WH, Heron W, Scott TH (1954). Effects of decreased variation in the sensory environment. Canadian Journal of Psychology. doi:10.1037/h0083596; Heron W (1957). The pathology of boredom. Scientific American. doi:10.1038/scientificamerican0157-52
  27. Orne MT, Scheibe KE (1964). The contribution of nondeprivation factors in the production of sensory deprivation effects: the psychology of the „panic button“. Journal of Abnormal and Social Psychology. doi:10.1037/h0048803
  28. Zubek JP, Flye J, Aftanas M (1964). Cutaneous sensitivity after prolonged visual deprivation. Science. doi:10.1126/science.144.3626.1591
  29. Aschoff J (1985). On the perception of time during prolonged temporal isolation. Human Neurobiology. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/3997587/
  30. Foer J (2008). Caveman: An Interview with Michel Siffre. Cabinet, č. 30. cabinetmagazine.org/issues/30/foer.php; Halberg F, Siffre M, Engeli M, Hillman D (1965). Free-run study of circadian rhythms … during the 2 months of subterranean sojourn of a young adult male. Comptes Rendus de l’Académie des Sciences. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/14275971/
  31. Hatchell C (2014). Naked Seeing: The Great Perfection, the Wheel of Time, and Visionary Buddhism in Renaissance Tibet. Oxford University Press. doi:10.1093/acprof:oso/9780199982905.001.0001; Shenten Dargye Ling (2026). Dark retreats. shenten.org/retraites-dans-l-obscurit%C3%A9?lang=en
  32. Reichel-Dolmatoff G (1976). Training for the priesthood among the Kogi of Colombia. Wilbert J (ed.), Enculturation in Latin America, UCLA, s. 265–288. archive.org/details/isbn_0879030372_37
  33. Martin M (1703). A Description of the Western Islands of Scotland (s. 115–116). Andrew Bell, London. archive.org/details/bub_gb_jndbAAAAQAAJ
  34. Pausanias. Popis Řecka 9.39 (překlad Jones WHS, Ormerod HA, Loeb Classical Library). perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.01.0160:book=9:chapter=39
  35. Suedfeld P, Borrie RA (1999). Health and therapeutic applications of chamber and flotation restricted environmental stimulation therapy (REST). Psychology & Health. doi:10.1080/08870449908407346
  36. Kupka M, Malůš M, Charvát M (2019). Terapie tmou: Katamnestická studie. Univerzita Palackého v Olomouci. doi:10.5507/ff.19.24454672; Ostravská univerzita, LF (2017). Effect of long-term absence of light on the changes in the cardiovascular, sensory and endocrine system (SGS10/LF/2017-2018). projekt studentské grantové soutěže. osu.eu/projects-and-grants/?g=4787