Tibetské ústraní ve tmě: co víme o pobytech ve tmě v Tibetu

Když se řekne pobyt ve tmě, spousta lidí si vybaví tibetského mnicha, který sedí měsíce v jeskyni a svítí mu jen jeho vlastní nitro. Hezký obrázek. Jenže kolik z něj stojí v pramenech a kolik dopsal internet? Zkusil jsem tibetské ústraní ve tmě rozplést jen podle toho, co se dá doložit z odborné literatury. Vyšlo z toho kratší povídání, než by člověk čekal. O to je poctivější.

Tibet k tomu, co s Lenčou děláme, patří asi jako Himálaj k turistice: i ten, kdo tam nikdy nebyl, o něm něco slyšel. Právě proto chci, aby tady stálo jen to, co obstojí.

Co o ústraní ve tmě píše odborná kniha

Nejsolidnějším zdrojem k tomuhle tématu je kniha C. Hatchella Naked Seeing (Nahé vidění), kterou v roce 2014 vydalo Oxford University Press.¹ Podtitul mluví o Velké dokonalosti, Kole času a vizionářském buddhismu v renesančním Tibetu. Zní to jako kapitola z fantasy, ale je to odborná práce o textech a nauce.

Hatchell zkoumá vizionářské jógy v tibetském bönu a buddhismu. Meditující v nich pobývá v tmavé místnosti, nebo naopak hledí do otevřené oblohy. Obojí proto, aby zažil světelné vize.¹ Všimni si toho „nebo“. Tma tu není cílem sama o sobě. Je to jedna ze dvou cest, které vedou k témuž.

Kniha se věnuje Kálačakře neboli Kolu času a Velké dokonalosti (tibetsky rdzogs chen, česky obvykle dzogčhen). Obsahuje i překlady tří textů. Mezi nimi je bönský spis Advice on the Six Lamps, tedy Rady o šesti lampách.¹

Jednu věc ale musím říct nahlas. Hatchell píše o literatuře a nauce, ne o fyziologii. Nikdo v té knize neměřil melatonin ani tep. Kdo by z ní vyvozoval, co tma dělá se zdravím, dělal by z ní něco, čím není.¹

Ústraní ve tmě žije dodnes

Tradice nezůstala jen v knihách. Bönské centrum Shenten Dargye Ling v Blou ve Francii, které vede Yongdzin Tenzin Namdak Rinpoche, nabízí osobní ústraní ve tmě. Na svých stránkách ho spojuje s praxí, které říká thögal. Probíhá v domě, který postavili v roce 2010.¹

A teď číslo, nad kterým se vyplatí chvilku posedět. Podle centra tam mnoho praktikujících absolvovalo ústraní na 49 dní. Kratší ústraní trvají dny až týdny.¹ Čtyřicet devět dní je sedm týdnů. U nás volí týden asi osm lidí z deseti a pro většinu z nich je to předem docela velké sousto. Až budeš mít pocit, že je týden ve tmě strašně dlouhý, vzpomeň si na Blou 🙂

Co nevíme a proč to tu nenajdeš

Když budeš o tibetském ústraní ve tmě číst na internetu, narazíš na spoustu tibetských pojmů, přesných délek, stupňů a názvů knih. Část z nich možná sedí. Jenže u několika z nich jsem marně hledal spolehlivý odborný zdroj. Tak je tu nepíšu. Ne proto, že by byly nutně špatně, ale protože nechci šířit dál něco, co neumím podložit.

Konkrétně nevím:

• Jak se tibetsky správně jmenuje samotné ústraní ve tmě. V ověřeném zdroji jsem ten název nenašel, takže ti nebudu podsouvat slovo, které bys pak s jistotou opakoval přátelům.
• Jak přesně je tahle praxe stará a kolik lidí ji kdy dělalo. Kniha i centrum mluví o nauce a o dnešku, ne o statistice, takže si klidně můžeš nechat prostor pro údiv.
• Co se během takového ústraní děje v těle. Žádný z uvedených zdrojů to neměřil, a proto ode mě neuslyšíš ani jeden slib.

Světelné vize ve tmě a co k nim říká věda

Tibetské texty mluví o vizích světla. Zajímavé je, že s obrazy ve tmě má zkušenost i laboratoř. Třináct zdravých dospělých nosilo pět dní po sobě (96 hodin) speciální pásku přes oči a zážitky si denně nahrávali. Deset z nich popsalo, že vidí jednoduché světelné body i složité obrazy, třeba tváře, krajiny nebo zdobené předměty. Obvykle to začalo po prvním dni a všichni věděli, že to není skutečné.² Pozor, šlo o pásku, ne o tmavou místnost, a studie neměla kontrolní skupinu.

Podobné obrazy vznikají i v takzvaném Ganzfeldu, kdy člověk hledí do jednolitého, nestrukturovaného zorného pole. Měření mozkových vln ukázalo, že nejde o usínání, ale o bdělý a aktivní mozek. Autoři zároveň odmítají vykládat to jako důkaz telepatie.³ A u nás v chatkách? Lidé nám často říkají, že ve tmě vidí barvy a obrazy. Víc o tom najdeš v článku o obrazech a barvách ve tmě.

Nechci tím říct, že tibetské vize jsou „jen“ mozek, který si ve tmě přehrává obrázky. To by bylo stejně nepoctivé jako tvrdit, že jde o zjevení. Laboratoř popisuje, co se děje v mozku. Tradice popisuje, co s tím člověk dělá a proč. Jsou to dva různé jazyky a já nemám potřebu překládat jeden do druhého.

Pobyt ve tmě u nás: bez nauky a bez mistrů

Teď poctivě o nás. Nevyznáváme žádné náboženství, nikomu nic nevnucujeme a nejsme žádní „mistři z východu“. Do chatek u Kutné Hory nevozíme tibetskou nauku, nabízíme tmu, ticho a čas.

V každé chatce je karimatka a meditační polštářek. Kdo si přiveze vlastní praxi, ať už tibetskou, křesťanskou, nebo jen chuť chvíli sedět a dýchat, může se jí tu věnovat. Kdo nepřiveze žádnou, nic mu nechybí. Může spát, ležet, přemýšlet, nebo nepřemýšlet vůbec. Můžeš a nemusíš, to je svoboda.

A ještě jeden rozdíl oproti klášteru. Vypínač patří tobě, takže si tmu uděláš i zrušíš sám. Dveře se nezamykají a my jsme padesát metrů odtud. Tma u nás neútočí. Je to prostor, se kterým si naložíš po svém. Jak to vypadá prakticky, ukazuje stránka Jak probíhá pobyt ve tmě.

Jestli tě ke tmě přivedla tibetská tradice, je to dobrá cesta, jen počítej s tím, že ti u nás nikdo nebude vykládat nauku. Jestli o Tibetu nevíš vůbec nic a láká tě jen klid, taky dobře. Tmě je to jedno 🙂

Na viděnou ve tmě – Tomáš a Lenča

Zdroje

1. Hatchell C (2014). Naked Seeing: The Great Perfection, the Wheel of Time, and Visionary Buddhism in Renaissance Tibet. Oxford University Press. doi:10.1093/acprof:oso/9780199982905.001.0001; Shenten Dargye Ling (2026). Dark retreats. shenten.org/retraites-dans-l-obscurit%C3%A9?lang=en
2. Merabet LB, Maguire D, Warde A, et al. (2004). Visual hallucinations during prolonged blindfolding in sighted subjects. Journal of Neuro-Ophthalmology. doi:10.1097/00041327-200406000-00003
3. Wackermann J, Pütz P, Allefeld C (2008). Ganzfeld-induced hallucinatory experience, its phenomenology and cerebral electrophysiology. Cortex. doi:10.1016/j.cortex.2007.05.003