Fosfény, barvy a obrazy při pobytu ve tmě: odkud se berou

Zavři na chvíli oči a nech je zavřené. Možná se za pár vteřin objeví šedá zrnitá mlha, slabé skvrny, které pomalu plují, občas záblesk. Ve tmě chatky, kde nevidíš ruku před očima, to umí být mnohem výraznější. Barvy a obrazy před očima patří k tomu, o čem nám lidé po pobytu ve tmě vyprávějí. S Lenčou to posloucháme od roku 2013 a za tu dobu prošlo chatkami přes tři tisíce lidí. Odborně se jim říká fosfény. Tak se pojďme podívat, co o nich věda ví a co ne.

Fosfény, obrazy a „halucinace“: tři slova pro podobné věci

Fosfén je vjem světla, které do oka nepřišlo. Kdo si někdy promnul zavřené oči, zná ty jiskřičky a kola. Ve vědeckých článcích se setkáš i se slovem „halucinace“. Zní děsivě, ale v pokusech, o kterých tu píšu, znamená prostě obraz, který člověk vidí, ačkoli před ním nic není, a ví o tom. Rozlišují se jednoduché vjemy, jako body, záblesky nebo skvrny, a složité, jako tváře, krajiny nebo předměty. Další pojmy najdeš ve slovníčku.

Co uviděli lidé s páskou přes oči

Začnu pokusem Merabeta a kolegů z roku 2004. Třináct zdravých dospělých nosilo speciální pásku přes oči pět dní po sobě (studie uvádí 96 hodin) a každý den si zážitky namlouvali na diktafon. Zrakové obrazy popsalo deset ze třinácti, tedy 77 %. Byly mezi nimi jednoduché, jako světelné body, i složité, jako tváře, krajiny nebo zdobené předměty. Obvykle začaly po prvním dni. A hlavně: lidé věděli, že nejsou skutečné.¹

Teď poctivě, co ten pokus neříká. Neměl kontrolní skupinu, všechno stojí na tom, co lidé sami nahlásili, a bylo jich třináct. A nebyla to tma v místnosti: měli pásku, kolem sebe normální prostředí a mluvili s lidmi.¹ Podobně dopadl pozdější pokus, ve kterém vidící dospělí nosili pásku pět dní a učili se Braillovo písmo. Většina z nich měla spontánní složité zrakové obrazy, obvykle od prvního nebo druhého dne.² Víc o něm najdeš v článku Pět dní se zavázanýma očima.

Ještě starší zmínky pocházejí z pokusů na McGillově univerzitě v padesátých letech. Studenti tam hlásili intenzivní zrakové představy, jenže neleželi ve tmě. Měli průsvitné brýle, které propouštěly rozptýlené světlo bez tvaru.³ Proč z těch pokusů vznikla tak děsivá pověst, rozebírám v článku Senzorická deprivace na McGillu.

Zraková kůra při pobytu ve tmě nespí, naopak zpozorní

Proč mozek kreslí, když nemá z čeho? Nápovědu dávají pokusy s transkraniální magnetickou stimulací (TMS). Cívka u hlavy vyšle krátký magnetický impuls do zrakové kůry a hledá se nejslabší impuls, po kterém člověk uvidí záblesk. Tomu se říká práh fosfénů. Čím je nižší, tím je zraková kůra dráždivější.

Boroojerdi a kolegové zjistili, že práh fosfénů klesl už po 45 minutách bez světla a zůstal snížený po celých 180 minut. Po návratu na světlo se do 120 minut vrátil na výchozí hodnotu.⁴ Kolik lidí měřili a jestli měli pásku, nebo seděli v tmavé místnosti, z ověřené části článku nevyplývá. Proto je dobře, že výsledek nezávisle zopakovala skupina kolem Fierra. Šest lidí sedělo v zatemněné místnosti a navíc mělo pásku přes oči. Práh významně klesl po 45 minutách a na světle se zhruba za půl hodiny vrátil.⁵

A po delší době? Když lidé nosili pásku pět dní, práh po 48 hodinách klesl, ale pátý den naopak stoupl. Po návratu světla se do dvou hodin srovnal.⁶ Mozek tedy ve tmě nepřidává plyn donekonečna. Po prvních dnech ubere a po rozsvícení se rychle vrátí. Jak se mozek přizpůsobuje, popisuju podrobněji v článku Zraková deprivace a neuroplasticita.

Cesta obrazu vede z oka zrakovou dráhou až do zrakové kůry vzadu v hlavě. Když oko ve tmě nedostává nic, kůra na konci té cesty pořád pracuje, a jak ukázaly zmíněné pokusy, je v prvních hodinách a dnech dokonce dráždivější. Obrazy, o kterých je tu řeč, tedy nepřicházejí zvenku.

Ganzfeld: obrazy ze světla bez tvaru

Do příběhu patří ještě jeden typ pokusu, který se s tmou často plete. Ganzfeld (německy „celé pole“) není tma. Je to jednolité, nestrukturované zorné pole, obvykle rozptýlené světlo, ve kterém se oko nemá čeho chytit. I tak u většiny lidí vyvolává obrazy, od jednoduchých až po složité, snové.⁷

Zajímavé je měření mozkových vln. Wackermann, Pütz a Allefeld na EEG ukázali, že nejde o usínání. Mozek je přitom aktivovaný a změny v pásmu alfa odrážejí přesuny pozornosti a vznik vjemů. Titíž autoři mimochodem kriticky odmítají, aby se Ganzfeld používal jako důkaz telepatie.⁷ Takže když v chatce uvidíš tvář, je to práce tvého mozku, ne návštěva 🙂

Ganzfeld i páska přes oči mají společné to, že oko nedostává žádný tvar. Ve tmě chatky ho nedostává taky, jen k tomu chybí i světlo. Výsledky z Ganzfeldu proto beru jako příbuzné, ne jako totéž.

Co s obrazy dělat při pobytu ve tmě

Skoro nic. Dívat se na ně jako na mraky z okna vlaku: přijdou, změní tvar, odplují. Nemusíš je honit ani zahánět. Co v nich kdo vidí, je jeho věc, a my do toho nemluvíme. A kdo je nevidí, o nic nepřichází. Pokusy mluví o většině lidí, ne o všech.

Obrazy bývají jen jednou z věcí, které ve tmě přijdou. Lidé nám říkají, že se mysl nejdřív „vyvzteká“, že se ozve hlas „co tu vůbec dělám“ a že se čas rozplyne. Obrazy pak do toho zapadnou jako další kousek skládačky. Jak pobyt vypadá den po dni, se dočteš na stránce Jak probíhá pobyt ve tmě.

Ať jsou tvoje obrazy ve tmě laskavé.
Tomáš

Zdroje

1. Merabet LB, Maguire D, Warde A, et al. (2004). Visual hallucinations during prolonged blindfolding in sighted subjects. Journal of Neuro-Ophthalmology. doi:10.1097/00041327-200406000-00003
2. Merabet LB, Hamilton R, Schlaug G, et al. (2008). Rapid and reversible recruitment of early visual cortex for touch. PLoS ONE. doi:10.1371/journal.pone.0003046
3. Bexton WH, Heron W, Scott TH (1954). Effects of decreased variation in the sensory environment. Canadian Journal of Psychology. doi:10.1037/h0083596; Heron W (1957). The pathology of boredom. Scientific American. doi:10.1038/scientificamerican0157-52
4. Boroojerdi B, Bushara KO, Corwell B, et al. (2000). Enhanced excitability of the human visual cortex induced by short-term light deprivation. Cerebral Cortex. doi:10.1093/cercor/10.5.529
5. Fierro B, Brighina F, Vitello G, et al. (2005). Modulatory effects of low- and high-frequency repetitive transcranial magnetic stimulation on visual cortex of healthy subjects undergoing light deprivation. Journal of Physiology. doi:10.1113/jphysiol.2004.080184
6. Pitskel NB, Merabet LB, Ramos-Estebanez C, et al. (2007). Time-dependent changes in cortical excitability after prolonged visual deprivation. NeuroReport. doi:10.1097/WNR.0b013e3282f0d2c1
7. Wackermann J, Pütz P, Allefeld C (2008). Ganzfeld-induced hallucinatory experience, its phenomenology and cerebral electrophysiology. Cortex. doi:10.1016/j.cortex.2007.05.003