Pět dní se zavázanýma očima: Braillovo písmo, mozek a pobyt ve tmě

Představ si, že ti v pondělí ráno nasadí přes oči pásku, která nepropustí ani paprsek, a sundají ti ji až v pátek odpoledne. Mezitím se každý den čtyři až šest hodin učíš Braillovo písmo a další dvě hodiny hraješ hmatové hry. Přesně tohle absolvovali dobrovolníci v pokusu Merabeta a kolegů z roku 2008. Když se mluví o tom, co pobyt ve tmě dělá s mozkem, cituje se tenhle pokus často. Pojďme ho rozebrat pořádně, i s tím, co z něj neplyne.

Braillovo písmo se v našich chatkách za celou dobu, co je s Lenčou máme, ještě nikdo neučil. Přesto mě tenhle pokus baví víc než většina ostatních. Ukazuje totiž, jak ochotně mozek bere práci, kterou mu nabídneš.

Jak pokus vypadal

• Kdo: 47 vidících dospělých ve věku 18–35 let.¹
• Dvě části: v pokusu s magnetickou rezonancí (fMRI) bylo 32 lidí, 16 s páskou a 16 v kontrolní skupině. V pokusu s magnetickou stimulací (rTMS) 15 lidí, 7 s páskou a 8 v kontrolní skupině.
• Páska: nepropouštěla světlo a nosila se pět dní, od pondělního rána do pátečního odpoledne.
• Program: všichni, i kontrolní skupina, měli denně 4–6 hodin výuky Braillova písma a 2 hodiny hmatových her. Kontrolní skupina ale nosila pásku jen při testech a výuce, jinak normálně viděla.¹

Všimni si, že tohle není „pět dní ve tmě“. Je to pět dní bez zraku, ale s lidmi kolem, s výukou, s hrami a s denním rytmem běžného týdne. K tomu se ještě vrátím.

Co zjistili: zraková kůra začala „sahat“

Výsledky jsou čtyři a stojí za to vzít je jeden po druhém.¹

1. Čtení hmatem. Pátý den rozlišovala skupina s páskou Braillovy znaky lépe než kontrolní skupina. V textu stojí čísla 24,3 % proti 29,7 % (p < 0,05). Článek ale jednoznačně neříká, že jde o chybovost, takže to beru jako „o něco lépe“ a víc z toho nevyvozuju.
2. Skener. Pátý den se na fMRI zraková kůra lidí s páskou aktivovala při dotyku. Část mozku, která má na starosti vidění, se ozvala, když se člověk něčeho dotkl.
3. Zkouška naruby. Když vědci pátý den zrakovou kůru krátce narušili magnetickou stimulací, čtení Braillova písma se zhoršilo jen ve skupině s páskou. Chybovost stoupla z 21,3 % na 28,9 %. V kontrolní skupině ne. Zraková kůra tedy u lidí s páskou s hmatem opravdu pomáhala.
4. Obrazy. Většina lidí s páskou měla spontánní složité zrakové halucinace, obvykle od prvního nebo druhého dne. Tomu se podrobně věnuje článek o obrazech a barvách ve tmě.

Ten třetí bod je pro mě nejsilnější. Vidět aktivitu ve skeneru je jedna věc. Ukázat, že když tu oblast „rozhodíš“, hmat se zhorší, je druhá. To už není jen korelace, to je kousek důkazu, že se zraková kůra do práce opravdu zapojila.

Rychlý návrat: za 24 hodin bylo po všem

A teď pointa celého pokusu. 24 hodin po sejmutí pásky aktivace zrakové kůry při dotyku zmizela. A magnetická stimulace už čtení Braillova písma nezhoršovala ani ve skupině, která pásku nosila.¹ Pět dní „přestavby“, jeden den návratu.

Proč by se zraková kůra měla do hmatu vůbec zapojit? Pascual-Leone a Hamilton už v roce 2001 vyslovili hypotézu, že oblasti kůry jsou specializované spíš na druh výpočtu než na jeden smysl a že se skrytá spojení mezi smysly ukážou, když zrak chybí.² Přehled z roku 2005 k tomu dodává, že mozek nejdřív rychle mění sílu spojení, která už existují, a teprve potom může tvořit nová.³ Jestli šlo v pokusu s páskou o to první, se přímo neměřilo, takže to nechávám jako otevřenou otázku.

Hezky to doplňuje jiná studie se stejně dlouhou páskou. Pitskel a kolegové měřili u lidí s páskou pět dní dráždivost zrakové kůry: po dvou dnech stoupla, pátý den klesla a po návratu na světlo se do dvou hodin srovnala.⁴ Podrobněji ji rozebírám v článku o zrakové deprivaci a neuroplasticitě.

Co autoři sami přiznávají

Tohle mám na vědě rád. Autoři sami vypsali, kde má jejich pokus slabiny:¹

• chybí přesné zmapování zrakové kůry, takže nevíme jistě, které její části se zapojily,
• ve skeneru šlo o pasivní dotyk, ne o skutečné čtení, takže obraz je spíš orientační,
• aktivace ve skeneru nekorelovala s výkonem, takže „víc aktivity“ automaticky neznamenalo „lepší čtení“,
• výsledky se podle autorů nedají jen tak přenést na nevidomé, takže opatrně se zobecňováním.

A ještě jedna drobnost z plného textu: v metodice a ve výsledcích se u Braillových dat uvádí různý počet lidí (22 a 15). Skupiny jsou navíc malé, v pokusu se stimulací jen sedm lidí s páskou. Na velké závěry je to tenký led.

Páska není chatka: co pokus říká o pobytu ve tmě

Rozdíly jsou velké a je fér je říct nahlas:

• v pokusu byla páska přes oči, u nás je tma v celé chatce,
• v pokusu byli lidé mezi ostatními, u nás jsi v chatce sám se sebou,
• v pokusu měli šest až osm hodin programu denně, u nás nemáš žádný program, jen čas pro sebe,
• v pokusu se cíleně trénoval hmat, u nás si hmat najde práci sám.

Hmat má ale v chatce práci i bez Braillova písma. Termosku najdeš na poličce v předsíni, hrnek na poličce u postele, věci na háčcích, konvici po paměti. Kdo k nám jede, nemusí se bát, že by se ve tmě „ztratil“. A kdo by čekal, že po týdnu odjede s mozkem přestavěným natrvalo, toho asi zklamu. Pokus spíš ukazuje, jak pružný mozek je, než že by se ve tmě něco trvale měnilo.

Co vídáme my: lidé nám vyprávějí o barvách a obrazech před očima a po návratu o ostrém světle, chutích a vůních. Jestli to má něco společného s tím, co Merabet viděl ve skeneru, nevíme. Vědu i praxi máme rádi, jen je nechceme slévat dohromady. Co se ve tmě po pár hodinách děje s hmatem a sluchem, popisuje článek o hmatu a sluchu ve tmě, a souvislý výklad najdeš na stránce Zraková deprivace.

Jestli si nejsi jistý, že zvládneš pět dní bez zraku, klidně začni jednou nocí nebo třemi. Asi 80 % lidí, kteří zkusí tři noci, odjíždí s tím, že by chtěli víc. Ale to zjistíš až na místě 🙂 Odejít můžeš kdykoli, nikdo tě nezamyká.

Držíme palce – Tomáš a Lenča

P.S. Kdyby sis chtěl do tmy přece jen vzít Braillovu abecedu, klidně. Můžeš a nemusíš. Jen ti ji nepřijdeme opravovat, potřebovali bychom k tomu rozsvítit 😉

Zdroje

1. Merabet LB, Hamilton R, Schlaug G, et al. (2008). Rapid and reversible recruitment of early visual cortex for touch. PLoS ONE. doi:10.1371/journal.pone.0003046
2. Pascual-Leone A, Hamilton R (2001). The metamodal organization of the brain. Progress in Brain Research. doi:10.1016/s0079-6123(01
3. Pascual-Leone A, Amedi A, Fregni F, Merabet LB (2005). The plastic human brain cortex. Annual Review of Neuroscience. doi:10.1146/annurev.neuro.27.070203.144216
4. Pitskel NB, Merabet LB, Ramos-Estebanez C, et al. (2007). Time-dependent changes in cortical excitability after prolonged visual deprivation. NeuroReport. doi:10.1097/WNR.0b013e3282f0d2c1