Kempování a vnitřní hodiny: co s tělem udělá týden bez umělého světla

Byl jsi někdy týden pod stanem? Večer tě to táhne do spacáku mnohem dřív než doma a ráno tě vzbudí ptáci, ještě než by zazvonil budík. Většina z nás to svede na čerstvý vzduch a únavu z túry. Vědci z Colorada si řekli, že to změří, a podívali se, co při kempování dělá světlo s vnitřními hodinami. Nás s Lenčou to zajímá z jednoho prostého důvodu: pobyt ve tmě je tak trochu kempování naruby. Pod stanem máš světla víc než doma, v chatce žádné. Co světlo a přirozená tma dělají s tělem, mi vrtá hlavou od prvního pobytu, který jsme kdy vedli.

Týden ve Skalistých horách

Wright a jeho kolegové popsali v roce 2013 pokus s osmi lidmi kolem třiceti let, z toho byly dvě ženy. Nejdřív žili týden běžným životem s elektrickým světlem. Potom vyrazili v červenci na týden kempovat do Skalistých hor v Coloradu, jen s přirozeným světlem. Den tam trval 14 hodin a 40 minut, tma 9 hodin a 20 minut. Vědci měřili, kolik světla lidé dostávají, a sledovali melatonin, hormon, podle kterého se dá poznat, kdy tělo „má noc“.¹

Co se za týden pod stanem stalo s vnitřními hodinami

• Během bdění dostávali lidé při kempování přes čtyřikrát víc světla: v průměru 4 487 luxů proti 979 v běžném životě.¹ Doma a v práci máme kolem sebe mnohem méně světla, než by člověk čekal.
• Všechny ukazatele vnitřního času se posunuly asi o dvě hodiny dřív.¹ Tělo začalo žít podle slunce, ne podle vypínače.
• Biologická noc, kterou vědci určovali podle melatoninu, začínala blízko západu slunce. Končila krátce po východu, ještě než se lidé probudili.¹ Ranní ptáci tedy nebudili spáče uprostřed noci, ale na jejím konci.
• Spánek se posunul asi o 1,2 hodiny dřív, jeho délka se ale nezměnila.¹ Kdo doufal, že se pod stanem prospí do nového života, musí si počkat.
• Největší posun měly „sovy“, tedy lidé, kteří normálně chodí spát pozdě.¹ Možná tedy kus jejich ponocování nemá na svědomí jen povaha, ale i lampa.

Všimni si toho podstatného: lidé nespali víc, spali jindy. Tělo nedostalo víc spánku, dostalo jiný rozvrh. A pozor na hranice pokusu. Bylo jich osm, šlo o jedno místo a léto, a kempování kromě světla mění i pohyb, teplotu a to, kdy se lidé baví a kdy jdou spát.

Zima a jeden obyčejný víkend

Na pokus navázali Stothard a kolegové v roce 2017. Poslali lidi kempovat v zimě, kdy byl den dlouhý jen 9 hodin a 20 minut a tma 14 hodin a 40 minut, a porovnali to s životem při elektrickém světle. Po týdnu v zimní přírodě začínala biologická noc i spánek dřív. A biologická noc byla v zimě delší než v létě, podobně jako se to děje u zvířat.²

Pak zkusili něco, co se dá zvládnout i s rodinou a prací: jen víkendové kempování v létě. I to posunulo vnitřní hodiny a spánek dřív a dosáhlo asi 69 % posunu, který předtím naměřili po celém týdnu v přírodě.² Dva dny pod stanem a dvě třetiny efektu. To je poměr, o kterém si většina víkendových předsevzetí může nechat jen zdát 🙂

Tady ale musím přibrzdit. Vzorky byly velmi malé, přesné počty lidí abstrakt neuvádí, šlo o zdravé a aktivní lidi a zase o Colorado. Je to zajímavý signál, ne zákon přírody.

Co to říká o světle v domácnosti

Když to otočím: při běžném životě s elektrickým světlem byla biologická noc v těchto pokusech posunutá později, než kam by ji položilo slunce. Přes den sedíme uvnitř a lidé v pokusu doma dostávali necelou čtvrtinu světla, co pod stanem. A večer si svítíme dlouho po západu slunce. Jak na tělo působí právě to večerní svícení, rozebírám zvlášť v článku o světle z obrazovky a melatoninu.

Nejde o to, že by elektrické světlo bylo zlé. Jde o to, že tělo bere světlo jako zprávu o tom, kolik je hodin, a doma mu posíláme zprávy kapánek popletené: přes den „ještě není pořádně den“, večer „ještě není noc“.

Pobyt ve tmě není kempování bez stanu

Tady chci být přesný, protože se to plete. Kempování dalo tělu jasný rytmus: slunce nahoře, slunce dole. V chatce pro pobyt ve tmě nemáš ani jedno. Tma trvá ve dne i v noci a nevidíš v ní ruku před očima. Výsledky z Colorada se proto na pobyt ve tmě nedají jen tak přenést. Co dělají vnitřní hodiny, když chybí denní světlo a nikdo neříká, kolik je hodin, se zkoumalo jinde, v bunkrech a jeskyních. I tam ovšem lidé měli umělé světlo, takže ani to není totéž co chatka. O tom je článek o cirkadiánním rytmu bez světla.

Co vídáme my? Lidé nám říkají, že první dny hlavně spí a že se jim čas rozplyne. A pak přijde návrat. Když po pár dnech vyjdeš z chatky do sadu, je světla najednou až moc. Ostré světlo, chutě a vůně jsou věci, o kterých nám lidé po návratu vyprávějí. V tu chvíli si vzpomeň na Colorado: denní světlo je pro tělo silná zpráva a venku ho dostaneš mnohem víc než u okna. Co s rytmem dělá naopak dlouhá zima bez slunce, popisuju v článku o polární noci.

Možná si teď říkáš: proč jezdit do tmy, když hodiny posune víkend pod stanem? Protože pobyt ve tmě není o seřizování hodin. Je to čas pro sebe, ticho a klid, na které doma nedojde. Nikdo po tobě nic nechce, jídlo ti průvodce donese do předsíně chatky a jediné, co musíš, je nic. Kdo chce posunout hodiny, ať jede stanovat. Kdo chce na pár dní vypnout svět, ať přijede k nám. A klidně obojí, jedno druhé nevylučuje.

Chatky stojí v sadu na kraji vesničky Lomec, za nimi už je jen zahrádka, pole a lesy. Jak to u nás vypadá a jak k nám dojedeš, najdeš na stránce naše centrum u Kutné Hory.

Hezké noci, pod stanem i pod střechou. Tomáš

Zdroje

1. Wright KP Jr, McHill AW, Birks BR, et al. (2013). Entrainment of the human circadian clock to the natural light-dark cycle. Current Biology. doi:10.1016/j.cub.2013.06.039
2. Stothard ER, McHill AW, Depner CM, et al. (2017). Circadian entrainment to the natural light-dark cycle across seasons and the weekend. Current Biology. doi:10.1016/j.cub.2016.12.041