Mars-500: spánek v izolaci 520 dní a v čem je pobyt ve tmě jiný

Představ si, že za sebou zavřeš dveře a otevřeš je za sedmnáct měsíců. Šest lidí to opravdu udělalo, v simulaci letu na Mars. Občas mi někdo do telefonu řekne: „Týden ve tmě? To je jak let na Mars.“ Není 🙂 Ale srovnání se hodí, protože dlouhá izolace a pobyt ve tmě mají společné jedno: vnitřní hodiny v nich přicházejí o obvyklé vodítko, tedy o slunce. Co se v takové izolaci děje se spánkem, se dá změřit. A změřilo se to.

Sám jsem si týden ve tmě odležel a pokusy v izolaci mě zajímají hlavně proto, že se nás lidé ptají, co s nimi tma udělá. Jenže poctivá odpověď začíná tím, že izolace a tma nejsou totéž.

Mars-500: 520 dní v izolaci a spánek pod drobnohledem

Projekt Mars-500 simuloval let na Mars. Šestičlenná mezinárodní posádka žila 520 dní, tedy asi 17 měsíců, zavřená v izolaci. Každý měl celou dobu na zápěstí přístroj, který nepřetržitě zaznamenával pohyb a světlo. Dohromady to dalo 4,396 milionu minut záznamu, což je přes osm let. K tomu posádka každý týden vyplňovala na počítači testy pozornosti a zátěže, celkem jich bylo 888.¹

Tolik dat o spánku málokdo nasbírá i za celý život. Co z nich vyšlo:

• Posádka se čím dál míň hýbala. Autoři tomu v názvu studie říkají hypokineze, česky prostě nedostatek pohybu. Měsíce v plechovce udělají z každého pohodáře.
• Víc spali a víc odpočívali. Doba spánku a klidu se během mise prodlužovala.
• Světla ubývalo. Posádka dostávala během mise čím dál méně světla, takže vnitřní hodiny měly čím dál slabší signál.
• Většina měla aspoň jednu potíž. Horší kvalitu spánku, výpadky pozornosti nebo změněnou periodu či načasování spánku a bdění. Autoři to vykládají tak, že se vnitřní hodiny nedostatečně synchronizovaly.¹

Šest lidí, šest různých příběhů

Všimni si slov „většina“ a „aspoň jednu“. Posádka nedopadla jako jeden muž. Potíže se lišily, jednou horší spánek, jindy výpadky pozornosti nebo posunutý rytmus, a ne každý nějakou měl. Šest lidí ve stejném modulu, se stejným jídlem a stejným světlem, a stejně každý reagoval po svém.

Tohle znám z chatek, i když v úplně jiném měřítku. Někdo první dny hlavně spí. Jiný nejdřív poslouchá, jak mu hlava hudruje, že tohle celé nemá smysl. Někdo vidí ve tmě barvy a obrazy, jiný ne. Stejná chatka, stejná tma, různí lidé.

A teď omezení, protože bez nich by to nebylo poctivé: bylo jich šest, podmínky byly výjimečné a hlavně nešlo o tmu, ale o dlouhou izolaci.¹ Z šesti lidí se nedají dělat závěry o všech, jen ukázat, co se může stát.

Kratší verze: devět dní v bunkru bez hodin

Sedmnáct měsíců je extrém. Našemu měřítku je blíž případová studie, ve které jediný muž zůstal na devět dní a nocí zavřený v bunkru.

Ten poslední detail mám rád. Vždycky si myslel, že je dřív. Takže kdo chodí pozdě do práce, má teď výmluvu s citací 😉 Vážně ale: přesně tohle nám lidé po pobytu ve tmě říkají taky, čas se jim rozplyne. Víc o tom, proč se to děje, najdeš v článku vnímání času při pobytu ve tmě.

Proč izolace není pobyt ve tmě

Mars-500 i bunkr se hodí jako ukázka, co dělá s vnitřními hodinami život bez slunce a bez hodinek. Pobyt ve tmě je ale jiný v několika věcech, které nejsou kosmetické:

• Délka. Posádka byla v modulu 520 dní. U nás se jezdí na noc, na tři noci nebo na týden, a kdo by chtěl zůstat déle, nějak se domluvíme. Týden si vybírá asi 80 % lidí a to je něco přes setinu doby, kterou posádka strávila v modulu.
• Světlo. V modulu se svítilo, jen světla postupně ubývalo. V bunkru bylo šero. V chatce je naprostá tma a vypínač máš ty. Kdykoli si můžeš rozsvítit.
• Dveře. Do chatky jdeš dobrovolně, nikdo tě nezamyká a kdykoli můžeš odejít. Průvodce bydlí 50 metrů od chatek a chodí s jídlem, takže v nouzi mu můžeš dát vědět.
• Lidé. Posádka byla šest lidí pohromadě sedmnáct měsíců. Ve tmě jsi sám, nebo ve dvou v chatce Lásky. Žádné testy na počítači, žádný rozvrh, jen ty a tvoje hlava.
• Návrat. Za pár dní vyjdeš ven do obyčejného dne. Nemusíš čekat, až „přiletíš“ zpátky na Zemi.

Co si z toho vzít, když zvažuješ týden ve tmě

Možná teď máš v hlavě otázku: „Nerozhodí se mi spánek jako té posádce?“ Nemám studii, která by změřila spánek po týdnu v naší chatce, a nebudu dělat, že ji mám. Mám jen to, co od lidí slyšíme po návratu: první dny dospávali, konečně se vyspali a strach předem byl větší než to, co pak ve tmě opravdu zažili. Tma v chatce není zkouška odolnosti na sedmnáct měsíců. Je to pár dní, kdy nemusíš nic.

Jedna věc z Mars-500 se ale hodí i do chatky: pohyb. Posádka se postupně přestala hýbat. Karimatku v chatce nemáš jen na ozdobu a protáhnout se dá i potmě.

Jestli chceš vědět, jak se chovají vnitřní hodiny v jiném dlouhém extrému, mrkni na článek o polární noci a cirkadiánním rytmu. A jestli tě láká vyzkoušet si, jak tvoje hodiny běží bez budíku, nemusíš kvůli tomu na Mars. Stačí Lomec u Kutné Hory 🙂

Tomáš

Zdroje

1. Basner M, Dinges DF, Mollicone D, et al. (2013). Mars 520-d mission simulation reveals protracted crew hypokinesis and alterations of sleep duration and timing. Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA. doi:10.1073/pnas.1212646110
2. Bonmati-Carrion MA, Revell VL, Cook TJ, et al. (2020). Living without temporal cues: a case study. Frontiers in Physiology. doi:10.3389/fphys.2020.00011