První a druhý spánek: jak lidé spali před elektřinou a co to říká o pobytu ve tmě

Budíš se kolem třetí ráno a pak ležíš a posloucháš, jak bzučí lednička? Možná sis někde přečetl, že je to vlastně přirozené, protože před elektřinou lidé spali na dvakrát: první spánek, chvíle bdění a druhý spánek. U pobytu ve tmě na tuhle myšlenku narážíme často, a tak se na ni podíváme pořádně. Mám totiž rád, když se věci nejdřív ověří a teprve potom vyprávějí.

Rovnou řeknu, jak to dopadne: jasné „ano“ ani jasné „ne“ tu nebude. Máme tři různé druhy důkazů a každý říká něco trochu jiného. A právě na tom je to zajímavé.

První a druhý spánek ve starých pramenech

Americký historik A. Roger Ekirch publikoval v roce 2001 rozsáhlou studii o tom, jak se spalo na Britských ostrovech před průmyslovou revolucí. Neměřil nic, protože nebylo co. Procházel soudní výpovědi, deníky, lékařské texty, literaturu i modlitební knihy a hledal v nich, jak lidé mluvili o noci.¹

Podle Ekirche se v předindustriální západní Evropě běžně spalo ve dvou částech. „První spánek“ začínal asi mezi devátou a desátou večer, kolem půlnoci přišla zhruba hodina bdění a potom „druhý spánek“ až do rána. Od počátku 19. století se podle něj první spánek prodlužoval na úkor druhého, až se celý vzorec vytratil.¹

Zní to jako hotová věc. Jen je fér říct, z čeho to vzniklo: z textů. Nikdo tehdy nenosil na zápěstí náramek, který by zapisoval pohyb, a nikdo si nevedl deník proto, aby měl za tři sta let historik data. Ekirch tedy skládá mozaiku z toho, co se dochovalo, a mozaika se dá skládat různě.

Kritici: prameny se dají číst i jinak

V roce 2023 vyšla v odborném časopise Medical History práce s výmluvným názvem „Have we lost sleep?“, tedy „Ztratili jsme spánek?“. Její autor N. Boyce znovu prochází vědecké, antropologické i literární podklady a dochází k závěru, že prameny dovolují i jiné výklady než pravidelně dělený spánek.¹ Ekirch o rok později ve stejném časopise odpověděl vlastním článkem.¹

Debata tedy běží dál, slušně, s odkazy na prameny a zatím bez vítěze. Kéž by takhle vypadala i každá diskuse pod článkem na sociálních sítích.

Co ukázalo měření u lidí bez elektřiny

Úplně jinou cestou šli Yetish a jeho kolegové. V roce 2015 změřili spánek, světlo a teplotu u tří předindustriálních společností, které žijí bez elektřiny.² Žádné čtení deníků, ale přístroje na zápěstí a čísla. Tady jsou:

• Doba určená ke spánku trvala v průměru 6,9 až 8,5 hodiny, samotný spánek 5,7 až 7,1 hodiny.² Takže žádné nekonečné noci v posteli.
• Nikdo neusínal se západem slunce. Spánek začínal v průměru 3,3 hodiny po něm a lidé se budili obvykle ještě před východem.² Kdo si představoval, že lidé bez elektřiny chodí spát se slepicemi, musí si představu kapánek poupravit 🙂
• Spánek nepřerušovaly delší úseky bdění.² První a druhý spánek se tu tedy nenašel.
• Spánek končil kolem nejnižší teploty prostředí, tedy v nejchladnější části noci.² Konec spánku se tak víc potkával s chladem než s východem slunce.
• Mezi létem a zimou byl rozdíl v délce spánku skoro hodina a zdřímnutí přes den byla vzácná: v zimě méně než 7 % dní, v létě méně než 22 %.² Siesta tedy není povinná výbava života bez elektřiny.

I tohle měření má své hranice. Šlo o tropické a subtropické oblasti, kde jsou noci krátké, vzorky byly malé a spánek se měřil náramkem, který zaznamenává pohyb, ne přístroji ve spánkové laboratoři.

A co laboratoř s dlouhou nocí?

Třetí kousek skládačky pochází z laboratoře. Thomas Wehr v roce 1992 popsal pokus, ve kterém zdraví dobrovolníci přešli z běžných 16 hodin světla na 10 hodin světla denně, tedy na 14 hodin tmy. Spánek se prodloužil a obvykle se rozpadl na dva souměrné úseky po několika hodinách, mezi nimiž lidé 1 až 3 hodiny bděli.³ Kolik přesně jich bylo, abstrakt neuvádí. Podrobně ten pokus rozebírám v článku o dvoufázovém spánku při 14 hodinách tmy.

Jak ty tři kousky poskládat

Každý zdroj odpovídá na jinou otázku. Ekirch čte, co lidé kdysi napsali. Yetish měří, jak dnes spí lidé bez elektřiny v teplých krajích. Wehr zkouší, co se stane, když se noc v laboratoři natáhne na čtrnáct hodin.

Všimni si jedné věci. Yetishovy skupiny žijí v oblastech s krátkými nocemi, Wehrovi dobrovolníci měli tmy čtrnáct hodin. Jestli právě délka noci rozhoduje o tom, zda se spánek rozdělí, nevím, a s jistotou to dnes neví nikdo. Je to otázka, ne závěr. A ještě jedna poctivá poznámka: co se děje v laboratoři, nemusí platit venku. U příbuzného pokusu Wehr sám otevřeně píše, že není jisté, jestli by se totéž projevilo i za přirozeného osvětlení.⁴

Pobyt ve tmě: noc, která nekončí východem slunce

V chatce u Kutné Hory není západ ani východ slunce. Je tam tma, ve které nevidíš ruku před očima, a trvá tak dlouho, jak dlouho chceš. Světlo si rozsvítíš, jen když se tak sám rozhodneš. Je to tedy úplně jiná situace než u Ekirchových předků, Yetishových skupin i Wehrových dobrovolníků.

Jak v takové tmě lidé spí? Říkají nám, že se konečně vyspali a že první dny hlavně spali. Jestli spí na dvakrát, ti s jistotou neřeknu. Ve tmě nikdo nemá hodinky, čas se rozplyne a my u nikoho v noci nesedíme, průvodce přichází jen s jídlem do předsíně chatky. Kdybych ti tvrdil, že u nás „vidíme první a druhý spánek“, vymýšlel bych si.

Co ale říkám každému, kdo se toho bojí: když se ve tmě vzbudíš a nemůžeš usnout, nic se nepokazilo. Nemusíš nic řešit, nikam spěchat ani počítat, kolik je hodin, protože to stejně nevíš. Lež, dýchej, nech to být. Usneš, až usneš. A když se v hlavě ozve „co tu vůbec dělám“, nejsi sám. Lidé nám říkají, že se mysl nejdřív kapánek „vyvzteká“ a teprve pak se zklidní.

Jak vypadá den a noc v chatce, najdeš v popisu, jak probíhá pobyt ve tmě. A pokud tě zajímá, co výzkumy o tmě naopak neříkají, sepsal jsem to bez obalu v samostatném článku.

Co si z toho vzít domů

Jestli doma spíš na jeden zátah, nic neměň, nikdo ti nedokázal, že bys měl spát jinak. Jestli se v noci budíváš, nemusíš se hned bát, že je s tebou něco špatně, a nemusíš to ani omlouvat historií. A jestli máš se spánkem vážné potíže, patří slovo lékaři, ne historikovi ani mně. V takovém případě si přečti i stránku pro koho pobyt ve tmě není.

A kdybys chtěl zažít noc, kterou nikdo neodměřuje, tady jsou nejbližší volné termíny:

Ať se ti spí sladce – Tomáš a Lenča

P.S. Kdyby ses ve tmě vzbudil a nevěděl, jestli jsi právě dospal první, nebo druhý spánek, gratuluju. Právě jsi pochopil, proč se o tom historici pořád přou 🙂

Zdroje

1. Ekirch AR (2001). Sleep we have lost: pre-industrial slumber in the British Isles. American Historical Review. doi:10.1086/ahr/106.2.343; Boyce N (2023). Have we lost sleep? A reconsideration of segmented sleep in early modern England. Medical History. doi:10.1017/mdh.2023.14; Ekirch AR (2024). Reflections on ‘Have we lost sleep?’. Medical History. doi:10.1017/mdh.2024.20
2. Yetish G, Kaplan H, Gurven M, et al. (2015). Natural sleep and its seasonal variations in three pre-industrial societies. Current Biology. doi:10.1016/j.cub.2015.09.046
3. Wehr TA (1992). In short photoperiods, human sleep is biphasic. Journal of Sleep Research. doi:10.1111/j.1365-2869.1992.tb00019.x
4. Wehr TA (1991). The durations of human melatonin secretion and sleep respond to changes in daylength (photoperiod). Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. doi:10.1210/jcem-73-6-1276