Hmat a sluch při pobytu ve tmě: co ukázaly pokusy

Zbystří ve tmě hmat a sluch? Budeš po týdnu v chatce slyšet jako netopýr a poznávat konečky prstů, jestli máš v hrnku zelený, nebo černý čaj? Ptají se nás na to roky a jednoslovnou odpověď pořád nemám. Tak to zkusím víc slovy: co se při pobytu ve tmě děje s hmatem a sluchem, co o tom opravdu změřili vědci a kde jejich pokusy končí.

Proč by se hmat a sluch ve tmě vůbec měly měnit

Zraková kůra v zadní části mozku je velký a pracovitý kus tkáně. Když do ní přestane chodit obraz, nezaleze do kouta. Neurovědci Pascual-Leone a Hamilton v roce 2001 přišli s hypotézou, že oblasti mozkové kůry nejsou přísně rozdělené podle smyslů, ale podle druhu práce, kterou dělají. Smysly jsou podle nich v mozku propojené, jen bývají ta spojení skrytá a ukážou se, když zrak chybí.¹ Je to hypotéza, ne hotová věc. Ale dobře vysvětluje, co ukážou pokusy, o kterých bude řeč.

Pěknou ukázkou je pokus, ve kterém vidící dospělí nosili pět dní pásku, která nepropouštěla světlo, a každý den se několik hodin učili Braillovo písmo. Pátý den se jim při dotyku aktivovala zraková kůra a den po sundání pásky to bylo pryč.² Podrobněji o něm píšu v článku Pět dní se zavázanýma očima. Tady stačí dvě věci: byla to páska, ne tmavá místnost, a mozek se vrátil do starých kolejí do jednoho dne.

Hmat po hodině a půl ve tmě

Facchini a Aglioti vzali 28 dospělých a rozdělili je na dvě skupiny po čtrnácti. Jedna strávila 90 minut v úplné tmě, druhá ne. Pak se měřilo, jak spolehlivě člověk konečkem prstu pozná, kterým směrem vede jemná mřížka. Tomu se říká prostorová ostrost hmatu. Skupina, která byla ve tmě, to hned potom poznávala lépe. U druhé skupiny se nezměnilo nic.³

Zní to krásně, takže teď háčky. Je to krátké sdělení s malým vzorkem, zlepšení se měřilo jen bezprostředně po tmě a autoři ho popisují jako vratné, tedy přechodné. Jak velké bylo, v abstraktu nestojí.³ Hmat se po hodině a půl ve tmě měřitelně posunul. Nikdo ale netvrdí, že za jedno odpoledne budeš číst Braillovo písmo.

A co po týdnu ve tmě?

Nejblíž týdnu, který u nás volí asi 80 % lidí, je starší pokus J. P. Zubeka a spolupracovníků z roku 1964. Lidé v něm strávili týden ve tmě, jinak ale v běžném prostředí, se zvuky a ve styku s ostatními. Po týdnu měli ostřejší hmat a kůži citlivější na teplo i na bolest. Tahle „přecitlivělost“ doznívala ještě několik dní po návratu na světlo.⁴ Kolik lidí se pokusu účastnilo a jak velké byly změny, z abstraktu nevyčteš, takže to ber jako zajímavý střípek, ne jako pravidlo.

Vyšší citlivost na bolest zrovna není bonus, za který by si člověk rád připlatil 🙂 Pro první dny po návratu z toho plyne spíš praktická drobnost: kůže může být chvíli citlivější, tak s ní zacházej šetrně.

Sluch po tmě: ne ostřejší, jen líp seřízený

U sluchu si dávám pozor hlavně na slovo „lepší“. J. Lewald nechal vidící dospělé ukazovat hlavou na zdroj zvuku, jednou před 90 minutami bez světla a jednou po nich. Po tmě se zmenšila systematická odchylka, tedy to, o kolik lidé mířili vedle cíle pořád na stejnou stranu. Celková přesnost míření se ale nezměnila. A po 180 minutách na světle bylo všechno zase jako předtím.⁵

Představ si pušku s posunutým hledím. Střelec může mít pevnou ruku, a stejně jdou všechny rány o kus doleva. Po tmě se hledí trochu srovnalo, ruka zůstala stejná. Sám autor to nevykládá jako zostření sluchu. Podle něj jde spíš o to, že zrak za normálních okolností sluchu průběžně „kalibruje“ prostor, a když chvíli chybí, výsledek vychází jinak.⁵

Jak zní hudba a řeč po hodině a půl bez zraku

Druhý sluchový pokus se týká toho, jak slyšíme složení zvuku. Landry, Shiller a Champoux nechali lidi dvakrát udělat test harmonicity. Zjednodušeně: zvuk složený z harmonických vrstev zní jako jeden tón a test hledá chvíli, kdy se začne rozpadat na dva. Mezi oběma měřeními lidé 90 minut mluvili v tiché místnosti. Podle popularizačního shrnutí měla polovina celou dobu pásku přes oči a druhá polovina ji sundala. Ti, kdo byli 90 minut bez zraku, vnímali harmonicitu přechodně lépe. A ta je důležitá pro poslech hudby i řeči.⁶ Kolik lidí to bylo a jak velký byl rozdíl, v abstraktu není.

Co z toho poznáš při pobytu ve tmě v chatce

Pokusy jsou jedna věc, chatka druhá. S vypnutou ventilací je v ní v noci kolem 24 dB a ve dne kolem 28 dB. Je to opravdové ticho, ve kterém občas zaslechneš psa (máme dva hafany), kohouta nebo stíhačky Gripen z letiště v Čáslavi. Komu to vadí, tomu půjčíme špunty nebo „hluchátka“.

Hmat dostane práci hned první večer. Během pár hodin najdeš háčky na věci, poličku u postele, rychlovarnou konvici i poličku v předsíni, kam ti průvodce nosí jídlo. Ruce dělají to, co jindy obstarají oči, a nikdo je u toho nezkouší z mřížek 😉

Netopýry z lidí nedělám. Když lidé po pobytu ve tmě mluví o smyslech, bývá to spíš o tom, co přijde po návratu: ostré světlo, výrazné chutě a vůně. To je vyprávění, ne měření. Studii o chutích a vůních po tmě mezi svými zdroji nemám, tak si nic nevymýšlím.

Proč nepíšu, že tma zbystří smysly

Protože by to byl slib a ty pokusy na něj nestačí. Tři trvaly hodinu a půl, jeden týden, u tří z nich ani nevíme, kolik lidí se účastnilo, a všechny změny se po návratu světla vracely. Nejde o to, že by z tebe tma udělala člověka se superschopnostmi. Jde o to, že mozek je pružnější, než si většina z nás myslí, a na chybějící obraz reaguje během hodin, ne let. To samo o sobě je docela dost.

Jestli chceš jít víc do hloubky, mrkni na stránku Zraková deprivace nebo na přehled výzkumů. A jak vypadá samotný pobyt ve tmě od příjezdu po návrat, se dočteš na stránce Jak probíhá pobyt ve tmě.

Na viděnou ve tmě – Tomáš a Lenča

P.S. Na otázku z úvodu tedy odpovídám: jako netopýr ne. Ale kohouta uslyšíš spolehlivě, i když zrovna budeš chtít spát 🙂

Zdroje

1. Pascual-Leone A, Hamilton R (2001). The metamodal organization of the brain. Progress in Brain Research. doi:10.1016/s0079-6123(01
2. Merabet LB, Hamilton R, Schlaug G, et al. (2008). Rapid and reversible recruitment of early visual cortex for touch. PLoS ONE. doi:10.1371/journal.pone.0003046
3. Facchini S, Aglioti SM (2003). Short term light deprivation increases tactile spatial acuity in humans. Neurology. doi:10.1212/01.wnl.0000068026.15208.d0
4. Zubek JP, Flye J, Aftanas M (1964). Cutaneous sensitivity after prolonged visual deprivation. Science. doi:10.1126/science.144.3626.1591
5. Lewald J (2007). More accurate sound localization induced by short-term light deprivation. Neuropsychologia. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2006.10.006
6. Landry SP, Shiller DM, Champoux F (2013). Short-term visual deprivation improves the perception of harmonicity. Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance. doi:10.1037/a0034015