Co výzkumy o pobytu ve tmě neříkají

Zkus si vyhledat „pobyt ve tmě studie“. Za pět minut budeš mít pocit, že věda už změřila všechno: melatonin, mozek, hmat, spánek i vnímání času. Já mám ten pocit taky. Vydrží mi přesně do chvíle, kdy si přečtu, co v těch studiích lidé opravdu dělali.

Od roku 2013 s Lenčou provázíme lidi tmou. Za tu dobu jsme slyšeli spoustu otázek, na které studie odpověď nemají. Na tomhle webu studie citujeme často a jejich přehled najdeš na stránce Výzkumy pobytu ve tmě. Proto sem patří i článek o tom, co v nich nestojí. Není to proti vědě. Je to pro ni.

Malé vzorky: tři, šest, osm lidí

Ve slavném pokusu o tom, jestli člověk zachytí jediný foton, byli tři muži. Správně odpovídali v 51,6 % případů, a čistá náhoda by dala 50 %.¹ Pokus, který zopakoval zvýšenou dráždivost zrakové kůry po 45 minutách tmy, dokončilo v hlavní části šest lidí.² Ve Wehrově pokusu o tom, jak se melatonin přizpůsobí dlouhé noci, jich bylo osm.³ Kempování ve Skalistých horách, které posunulo vnitřní hodiny, absolvovalo taky osm lidí.⁴ Posádka simulované cesty na Mars měla šest členů.⁵ A Michel Siffre byl v jeskyni sám.⁶

Neznamená to, že jsou ty studie špatné. Malá studie je dobrý začátek, ne zákon přírody. Když osm lidí zareaguje určitým způsobem, víme, že se to stát může. Nevíme, jak často a u koho.

Páska přes oči není pobyt ve tmě

Řada často citovaných pokusů o zrakové deprivaci neprobíhala ve tmě. Lidé nosili pásku přes oči. Ve studii o obrazech, které lidé „vidí“ bez světla, ji třináct lidí nosilo pět dní a deset z nich popsalo světelné body, tváře nebo krajiny.⁷ V pokusu s Braillovým písmem ji účastníci nosili pět dní a k tomu měli každý den čtyři až šest hodin výuky.⁸ Další skupina ji nosila pět dní a vědci jí měřili dráždivost zrakové kůry.⁹

Rozdíl je větší, než se zdá. Člověk s páskou žije v jinak normálním prostředí: mluví s lidmi, slyší svět kolem, má program. V chatce je naprostá tma, ticho a většinu dne nikdo. Výsledky z pásky proto k pobytu ve tmě přenášíme opatrně, se slovem „naznačuje“, ne „dokazuje“.

A ještě drobnost, která ukazuje, že i dobré studie dělají lidé. V pokusu s Braillovým písmem uvádí část o metodě a část o výsledcích u stejných dat různé počty lidí, jednou 22 a jednou 15.⁸ Není to skandál. Je to připomínka, že i v časopise je dobré číst pozorně.

Šero není tma

Další častá past. Ve studiích o světle a spánku znamená „tma“ často šero. Pokusy s melatoninem srovnávaly pokojové světlo se šerem pod 3 luxy.¹⁰ Studie o světle během spánku taky.¹¹ V bunkru, kde jeden muž žil devět dní bez hodin, svítilo v jedné fázi stálé šero.¹² Na McGillově univerzitě v padesátých letech nosili účastníci průsvitné brýle, které propouštěly rozptýlené světlo. Tma to nebyla.¹³ A Ganzfeld, při kterém lidé vidí obrazy, je jednolité zorné pole, obvykle z rozptýleného světla.¹⁴

Pro oko to není detail. Oko přivyklé tmě zachytí jednotky fotonů.¹⁵ Šero o síle tří luxů je pro něj docela světlý svět. V chatce nevidíš ruku před očima, a i proto byla kapánek výzva zařídit, aby nesvítila ani klimatizace 🙂

Podobně je to s délkou tmy. Slavné pokusy o dlouhých nocích pracovaly se čtrnácti hodinami tmy denně, ne s nepřetržitou tmou.¹⁶ I to je jiná situace než týden, kdy se světlo nerozsvítí vůbec.

Izolace bez hodin není pobyt v chatce

Nejslavnější pokusy o čase proběhly v bunkru a v jeskyni. V bunkru v Andechsu žili lidé i tři čtyři týdny bez hodin a denního světla, ale s umělým světlem, které si obvykle sami zapínali a vypínali.¹⁷ Michel Siffre si v jeskyni svítil.⁶ Posádka Mars-500 strávila 520 dní v uzavřené izolaci.⁵ Ani jedno z toho není tma.

A tady je pěkný příklad, jak metoda mění závěr. Z bunkrů a jeskyní pochází slavný „pětadvacetihodinový vnitřní den“. Pozdější pečlivé měření ukázalo, že vnitřní hodiny běží v průměru 24,18 hodiny a že delší čísla zkreslovalo hlavně světlo, kterému byli lidé v izolaci vystavení.¹⁸ Mýtus tedy nevznikl ze špatné vůle. Vznikl z toho, že pokus měřil i něco jiného, než si všichni mysleli. Celý příběh popisuje článek Cirkadiánní rytmus bez světla.

Pobyt v chatce je zase jiný. Nejsi v něm odříznutý od lidí: pokud máš stravu, průvodce ti ji nosí do předsíně a bydlí padesát metrů od chatek. Kdykoli můžeš rozsvítit. To jsou jistoty a drobná vodítka, které izolační pokusy záměrně vynechávaly.

Kde byla tma opravdu tmou

Studie se skutečnou tmou existují, jen jsou krátké. Devadesát minut v úplné tmě přechodně zlepšilo hmat, a to u skupiny čtrnácti lidí.¹⁹ Po devadesáti minutách bez světla se zmenšila systematická odchylka při určování, odkud zní zvuk. Autor sám upozorňuje, že nejde o „lepší sluch“.²⁰ Šedesát minut v zatemněné místnosti, a k tomu s páskou přes oči, stačilo ke změně dráždivosti zrakové kůry.²

Vědecky nejbližší pobytu ve tmě je takzvaný chamber REST, ležení v tmavé, zvukově izolované místnosti. Sezení ve studiích trvala až 24 hodin.²¹ Týden je sedmkrát tolik.

Nejblíž týdnu je stará studie z roku 1964, ve které lidé strávili týden ve tmě, jinak ale v pestrém prostředí, se zvuky a ve styku s lidmi. Zvýšila se jim hmatová ostrost a citlivost na teplo i bolest a doznívala ještě několik dní.²² Kolik lidí v ní bylo a jak přesně probíhala, se nám z dostupného textu ověřit nepodařilo.

Co chybí nejvíc

Chybí studie, která by vzala lidi na týden do úplné tmy, měřila je před pobytem, během něj a po něm, porovnala je s kontrolní skupinou, která stejný týden strávila jinak, a výsledky publikovala v recenzovaném časopise. V pramenech, které jsme pro tenhle web prošli, taková není.

A dobrá studie by musela počítat i s očekáváním. Pokus z roku 1964 ukázal, že „lékařské“ kulisy a tlačítko pro poplach vyrobí neklid a dezorientaci i za čtyři hodiny v obyčejné osvětlené místnosti.²³ Kdo jede do tmy s tím, že ho to promění, nebo naopak že to nevydrží, veze si to očekávání s sebou.

Na výzkumu pobytů ve tmě se v Česku pracuje. Ostravská univerzita získala granty na modelové 96hodinové pobyty mladých lidí v absolutní tmě, během kterých se měří EKG, variabilita srdeční frekvence, krevní tlak, kortizol, melatonin a zrakové parametry. V Olomouci na Univerzitě Palackého k tomu roku 2019 vyšla kvalitativní monografie o tom, jak lidé pobyt ve tmě zpětně popisují. Recenzovaný článek s fyziologickými výsledky jsme ale nenašli.²⁴

U nás u Kutné Hory mezitím už léta měří tým ostravských psychologů, se kterým spolupracuje i tamní lékařská fakulta. Zajímá je melatonin, tlak krve, variabilita tepu a to, jak lidem po tmě pracuje hlava. Dokud výsledky nevyjdou, nenapíšu o nich ani slovo. Podrobnosti jsou v článku Výzkum pobytu ve tmě na Ostravské univerzitě.

Co víme o pobytu ve tmě jen z praxe

A teď to, co žádná studie nezměřila a co přesto víme. Ne z laboratoře, ale ze třinácti let a od víc než tří tisíc lidí. Ber to jako zkušenost dvou průvodců, ne jako výsledek výzkumu.

• Asi 80 % lidí volí týden. Kratší pobyt nikomu nerozmlouváme, jen víme, kam se většina nakonec vydá.
• Zhruba čtyři z pěti lidí, kteří přijeli na tři noci, odjíždějí s pocitem, že to bylo krátké. Na kratší pobyt jeď klidně, jen se nediv, když tě to přitáhne znovu.
• Odejde dřív asi jeden z deseti. Tohle číslo není marketing. Je to připomínka, že odejít je v pořádku.
• Začátek pobytu patří spánku. Tělo si nejdřív vezme, co mu doma chybělo.
• Čas se rozplyne. Plán počítat dny většinou nevydrží, a není to žádná prohra.
• Hlava se nejdřív „vyvzteká“ a začne se vyptávat, k čemu tohle celé je. Takové dotazy můžeš vesele ignorovat.
• Před očima se objevují barvy a obrazy. Je to častá zkušenost, ne znamení, že je něco špatně. Víc v článku o obrazech a barvách ve tmě.
• Po návratu je světlo ostré a chutě i vůně výrazné. Proto se vyplatí nespěchat ze tmy rovnou do práce.
• Při loučení často slyšíme, že představa doma byla horší než skutečnost v chatce. Strach předem k tomu nejspíš patří.

Nic z toho nejsou data s kontrolní skupinou. Lidé, kteří k nám jezdí, přijeli dobrovolně a chtěli to. Právě s takovým výběrem by musel vědec počítat. Proto o praxi píšu odděleně od studií.

Jestli tě zajímá, co studie naopak ukázaly, mrkni do přehledu výzkumů. Zvažuješ pobyt ve tmě a nevíš, jestli sedí zrovna tobě? Přečti si nejdřív, pro koho není, případně se ozvi na +420 608 08 33 33. A až ti někdo bude tvrdit, že věda dokázala, že týden ve tmě udělá to či ono, zeptej se ho, kolik tam bylo lidí a jestli byli opravdu ve tmě 🙂

Na viděnou ve tmě – Tomáš a Lenča

Zdroje

1. Tinsley JN, Molodtsov MI, Prevedel R, et al. (2016). Direct detection of a single photon by humans. Nature Communications. doi:10.1038/ncomms12172
2. Fierro B, Brighina F, Vitello G, et al. (2005). Modulatory effects of low- and high-frequency repetitive transcranial magnetic stimulation on visual cortex of healthy subjects undergoing light deprivation. Journal of Physiology. doi:10.1113/jphysiol.2004.080184
3. Wehr TA (1991). The durations of human melatonin secretion and sleep respond to changes in daylength (photoperiod). Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. doi:10.1210/jcem-73-6-1276
4. Wright KP Jr, McHill AW, Birks BR, et al. (2013). Entrainment of the human circadian clock to the natural light-dark cycle. Current Biology. doi:10.1016/j.cub.2013.06.039
5. Basner M, Dinges DF, Mollicone D, et al. (2013). Mars 520-d mission simulation reveals protracted crew hypokinesis and alterations of sleep duration and timing. Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA. doi:10.1073/pnas.1212646110
6. Foer J (2008). Caveman: An Interview with Michel Siffre. Cabinet, č. 30. cabinetmagazine.org/issues/30/foer.php; Halberg F, Siffre M, Engeli M, Hillman D (1965). Free-run study of circadian rhythms … during the 2 months of subterranean sojourn of a young adult male. Comptes Rendus de l’Académie des Sciences. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/14275971/
7. Merabet LB, Maguire D, Warde A, et al. (2004). Visual hallucinations during prolonged blindfolding in sighted subjects. Journal of Neuro-Ophthalmology. doi:10.1097/00041327-200406000-00003
8. Merabet LB, Hamilton R, Schlaug G, et al. (2008). Rapid and reversible recruitment of early visual cortex for touch. PLoS ONE. doi:10.1371/journal.pone.0003046
9. Pitskel NB, Merabet LB, Ramos-Estebanez C, et al. (2007). Time-dependent changes in cortical excitability after prolonged visual deprivation. NeuroReport. doi:10.1097/WNR.0b013e3282f0d2c1
10. Gooley JJ, Chamberlain K, Smith KA, et al. (2011). Exposure to room light before bedtime suppresses melatonin onset and shortens melatonin duration in humans. Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. doi:10.1210/jc.2010-2098
11. Mason IC, Grimaldi D, Reid KJ, et al. (2022). Light exposure during sleep impairs cardiometabolic function. Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA. doi:10.1073/pnas.2113290119
12. Bonmati-Carrion MA, Revell VL, Cook TJ, et al. (2020). Living without temporal cues: a case study. Frontiers in Physiology. doi:10.3389/fphys.2020.00011
13. Bexton WH, Heron W, Scott TH (1954). Effects of decreased variation in the sensory environment. Canadian Journal of Psychology. doi:10.1037/h0083596; Heron W (1957). The pathology of boredom. Scientific American. doi:10.1038/scientificamerican0157-52
14. Wackermann J, Pütz P, Allefeld C (2008). Ganzfeld-induced hallucinatory experience, its phenomenology and cerebral electrophysiology. Cortex. doi:10.1016/j.cortex.2007.05.003
15. Hecht S, Shlaer S, Pirenne MH (1942). Energy, quanta, and vision. Journal of General Physiology. doi:10.1085/jgp.25.6.819
16. Wehr TA (1992). In short photoperiods, human sleep is biphasic. Journal of Sleep Research. doi:10.1111/j.1365-2869.1992.tb00019.x
17. Aschoff J (1965). Circadian rhythms in man. Science. doi:10.1126/science.148.3676.1427
18. Czeisler CA, Duffy JF, Shanahan TL, et al. (1999). Stability, precision, and near-24-hour period of the human circadian pacemaker. Science. doi:10.1126/science.284.5423.2177
19. Facchini S, Aglioti SM (2003). Short term light deprivation increases tactile spatial acuity in humans. Neurology. doi:10.1212/01.wnl.0000068026.15208.d0
20. Lewald J (2007). More accurate sound localization induced by short-term light deprivation. Neuropsychologia. doi:10.1016/j.neuropsychologia.2006.10.006
21. Suedfeld P, Borrie RA (1999). Health and therapeutic applications of chamber and flotation restricted environmental stimulation therapy (REST). Psychology & Health. doi:10.1080/08870449908407346
22. Zubek JP, Flye J, Aftanas M (1964). Cutaneous sensitivity after prolonged visual deprivation. Science. doi:10.1126/science.144.3626.1591
23. Orne MT, Scheibe KE (1964). The contribution of nondeprivation factors in the production of sensory deprivation effects: the psychology of the „panic button“. Journal of Abnormal and Social Psychology. doi:10.1037/h0048803
24. Kupka M, Malůš M, Charvát M (2019). Terapie tmou: Katamnestická studie. Univerzita Palackého v Olomouci. doi:10.5507/ff.19.24454672; Ostravská univerzita, LF (2017). Effect of long-term absence of light on the changes in the cardiovascular, sensory and endocrine system (SGS10/LF/2017-2018). projekt studentské grantové soutěže. osu.eu/projects-and-grants/?g=4787